Během školního roku sme s holkama chrlily jeden plán za druhym co budem dělat, kam vyrazíme a s Daničkou jak se denně budem scházet v Turnově. Nakonec u nás byla jednou Domča, a s Daničkou sme se sešli jestli pětkrát. Chtěla sem prázdniny jako jednu velkou pařbu, nenudit se jedinej den. Nakonec se skoro nedá najít den, kdybych se nenudila. Sedim doma, úspěšně akorát tloustnu. Prázdky se blíží ke konci a já si řikám, že je snad fakt lepší chodit do tý zasraný školy, protože tak sem aspoň denně ve městě a všichni ostatní tam sou též. A během roku si zas budu řikat, jak se k*rva těšim na ty prázdniny, že mam školy pokrk, budu zase plánovat tisíc věcí a nakonec zas budu ležet doma na gauči u televize, v lepšim případě sedět u pc.

Ale příští rok tomu bude jinak, najdu si nějakej tábor, někam pojedu, najdu si nový přátele. Budu jezdit do Turnova, i když tam nebudu mít s nikym spicha, s nadějí, že někoho potkám. Budu každej tejden organizovat párty sama, protože mě nikdo nikam nepozve, jak je rok dlouhej, a když nejde Mohamed k hoře, musí holt hora k Mohamedovi. Přemluvim Danču, jestli bude zase doma utlačovaná, ať odtamtud uteče a budem stanovat u nás na zahradě. Budu chodit každej pátek do Magicu nebo někam na dnb, prostě budu pořád někde, hlavně abych netrávila každej večer doma s ovladačem v ruce.

Nechci bejt zas po prázdninách zklamaná. Až budou všichni ve škole řešit, jaký měli bezvadný prázdky a zeptaj se mě, co sem dělala já, sklopim oči a řeknu: "Nic..."